Listopad 2011

Průvodce světem vlkodlaků

7. listopadu 2011 v 20:51 Reálie světa

Vysvětlivky, které vám pomůžou pochopit svět vlkodlaků, upírů a jak souvisí s civilizovanou společností. Stejně tak co je Rada, Pečeť a další věci, objevující se v příběhu Pouto.



VLKODLAK


1) Vlkodlak a jeho život v lidské podobě

a) Vlkodlactví v kostce

Být vlkodlakem znamená mít v sobě vnitřní zvíře v podobě vlka, jak už název částečně napovídá. V praxi to znamená, že se narodí do vlkodlačí rodiny a na svět přijde v podobě lidského novorozence, nikoliv vlčího mláděte. Takže skutečně se na nikoho "prokletí" nepřenese pokousáním ani kousnutím vlkodlak nikoho nakazit nemůže. Berte to prostě jako další "lidskou" rasu. Vyrůstá dál v prostředí plném vlkodlaků, protože být jedním z nich neznamená žít v izolaci a brát své vnitřní zvíře jako prokletí. Pro ně je to přirozenost. Stejně jako dýchání. Samozřejmě má povětšinou lidskou podobu, protože jeho dominantou je člověk a nikoliv vnitřní zvíře. Jsou civilizovaní, nejsou divocí vlci. A dokud žijí ve společnosti, jejich dominanta se nemá šanci změnit.

Projev toho, že je jeden vlkodlak, může být snad citlivý sluch, čich, rychlost a hbitost, zvýšená tělesná teplota a odolnost.

b) Dětství a studium

Dětství je naprosto normální a probíhá běžným způsobem, protože v té době se vnitřní zvíře ještě neprojevuje. Roste s člověkem a začne se objevovat teprve ve věku kolem 15 let, kdy se plně dostane do puberty a má blíž k dospělému, než k dítěti. Většinou se to projevuje citlivostí, podrážděním, v případě hodně dominantních jedinců jde o nezvládání agrese, časté rvačky, problémy na základní škole, problémy s lidskými spolužáky atp. Pak odchází na tzv. lykanskou akademii, která slouží zároveň jako střední internátní škola. Jsou pryč z domova ve společnosti dalších mladých vlkodlaků. Učí se základní znalosti o historii, smečce, démonech a upírech, mytologii, obraně a estetice. Znalosti posléze převádí v praxi při různých akcích, které jsou postaveny tak, aby přinutily mladé jedince zapojit mozek a zautomatizovat určité pochody, uznat autority a spolupracovat. Současně také absolvují jakousi nástavbu, kde už se zaměřují na budoucí směr povolání a dovídají se mnohem více o Radě a aktuálním politickém dění. Po jejím absolvování ve věku kolem 21 - 22 let mají volné pole působnosti. Vrací se zpět do běžné vlkodlačí civilizace, odkud odešli studovat, do rodin, případně si zařizují vlastní život. Můžou dělat prakticky cokoliv. Mohou v práci zapadnout do lidského světa, anebo se můžou specializovat na něco s vlkodlačí "problematikou", to už je ostatně na nich.

Hrstka pak volí odchod na univerzitu, kde se prohlubují jejich znalosti, platí přísnější a tvrdší pravidla a volí si specializaci, pro práci v takové pozici, kde je univerzita a specializace vyžadována.


c) Láska a volba partnera

V dospělosti si za partnera nevolí nikdy člověka. Proč? Lidé jsou slabí a můžou jim snadno ublížit. Rovněž platí přísné utajení a nemohli by jim prozradit skutečnou identitu. Vlkodlaci si svůj svět úzkostlivě chrání a prozrazení se trestá smrtí. Vlkodlaci stárnou podstatně pomaleji a v dobré psychické i fyzické kondici se můžou dožít i 300 let. Mladistvý vzhled si jsou schopni udržet do 45 - 50 let, tedy samozřejmě až na pár vrásek. Zase nejsou voskové figuríny.
V průběhu svého života se postupně stěhují, aby lidem okolo nepřišlo podezřelé, že určití jedinci kolem nich zdaleka nestárnou tak rychle. Po čase se ale vrací zpět na místo. Lidská paměť je krátká, z čehož vlkoladci těží.

Jak se pozná vlkodlak od člověka? Podle vůně. Vlkodlaci mají charakteristickou vůni a pach, který s ničím nejde zaměnit. Představte si pach člověka jako obyčejnou šedou barvu. Pro ně taková je. Jednolitá, nevýrazná. A teď si představte pach vlkodlaků. Ty mají takříkajíc barvy. Spoustu barev a nepřeberné množství odstínů vůně a pachů. V jejich rozlišení se nemůžou zmýlit.

Zaručeně si jako svého partnera nevyberou upíra. Vlkodlačí Romeo a upíří Julie (popřípadě) naopak, se neodporují. Bylo by to, jako kdyby spali s mrtvolou. Protože nic jiného upíři nejsou. Vlkodlakům skutečně nevoní, navíc jejich krev je pro ně poměrně jedovatá a spor starý celá milénia, je spíš nutí držet se od nich dál, případně je seznámit se zlatou kulkou.

Už z těchto důvodů si za partnera vyberou vlkodlaka. Nemusí před ním nic skrývat, dožije se s trochou štěstí zhruba stejného věku, nebude se muset neustále hlídat, aby nic neprozradil člověku mimo společenství a v případě těhotenství je velká šance, že na svět přivede zdravé vlkodlačí dítě. Ne jako v případě lidí, kdy žena těhotenství zřídkakdy přežije a o slabém vývoji dítěte nemluvě.


d) Regenerace těla a jejich slabiny

Být vlkodlakem sice znamená, být silnější, ale zdaleka to nezahrnuje naprostou obranu před vším. Samozřejmě i oni můžou trpět běžnými nemocemi. Sice trvá mnohem kratší dobu, než se z nich zotaví, ale přece je máte. Nemoci většinou pochází od lidí a velice rychle zmutují. Rovněž některá zranění, která by člověk nepřežil, vlkodlak přežije, sice tak tak, ale přece. Důvodem je urychlená regenerace těla, takže proces hojení probíhá mnohem rychleji. Pokud je zraněn lehce, je to do dalšího dne pryč. Pokud těžce, pak se při důkladné péči zhojí do týdne. Co se nemocí týče (angíny, chřipky atp.) pak do tří dnů jste zdraví.

Vlkodlaci ale rozhodně nejsou nezranitelní. Docela spolehlivě je dokáže zabít stříbro. Tomu se vyhýbají jako čert kříži. Kontakt s ním je popálí. Delší kontakt se stříbrem přímo na kůži ji rozleptá, a když se jim dostane do těla a začne kolovat krví, rozežírá je zevnitř. Stejně jako je dokáže zabít silné poškození nejcitlivějšího místa. Nejcitlivější místo je tzv. Achillova pata všech vlkodlaků. Každý vlkodlak má to místo jiné a jeho pozici si úzkostlivě chrání a je jeho tajemstvím, které nikomu neprozrazuje.

Jak to má vlkodlak s jizvami? Pokud jsou to jizvy z běžných potyček a nejsou od upírů, splynou s kůží a nejsou vidět. V případě, že je způsobí upíři, mění se na tenké bílé jizvy, které jsou na omak chladné a nikdy se nezahřejí a nezmizí. Trvalá připomínka střetu.


2) Jeho druhá přirozenost - vlk

a) Jak vypadají a jak se chovají ve vlčí podobě

Jak již bylo řečeno, mění se na vlka. Tento vlk je mnohem větší, než klasický vlk zvířecí říše a je i mnohem mohutnější. Co napovídá, když potkáte vlka a "vlka" o jejich rozlišení, to jsou oči. Vlkodlakům se oči nemění. Zůstávají stejné v obou formách.

Dalším znakem je komunikace mezi vlkodlaky (opět jde pouze o vlčí podobu). Probíhá pomocí myšlenek, které si vzájemně posílají. Říkejme tomu třeba vlkodlačí telepatie. I tak se ale musí na toho dotyčného "naladit" a kolikrát není jisté, zda se jim to povede.

Proč právě komunikace myšlenkami? Představte si akci ve vlčí podobě. Potřebujete se domluvit, dohodnout se, který člen smečky udělá co a jak, rychle měnit plán atp. - proto myšlenky.

Ve své druhé formě jsou zvířata s lidským mozkem. Přesto jsou zvířecí reflexy silné a rozhodně nebudou nikomu tlapkou mávat anebo jí rýt vzkazy do písku či hlíny.


b) Jejich první přeměna

Jejich první přeměna proběhla na akademii, takže se rozhodně neměnili v plenkách anebo je to nenaučili rodiče, či nešlo o spontánní přeměnu na procházce při měsíčku. Ne! Proběhla pod dohledem zkušených profesorů na lykanské akademii ve věku 15 - 16 let. Tenhle věk je totiž ten, kdy se jejich vnitřní vlk spojí s jejich osobou a jsou schopni ho zvládnout a naučit se ho ovládat. Musí do toho všeho dorůst.

Jak probíhala? Řekněme, že byla velmi bolestivá. Byl to nezvyk a první ochutnání něčeho "nového". Prodloužily se šlachy, kosti změnily tvar a uzpůsobení, protahovaly se. To vše s sebou nese bolest a málo jí není. Přesto se to dá vydržet a ustát.

Další přeměny pak už nebolí. Tělo si zvykne. Současně se dokážou samovolně podle vlastní vůle měnit teprve tehdy, až absolvují první ročník akademie. S lovem je to naprosto stejné.


3) Vlkodlaci a politika

a) Uspořádání společnosti

Vlkodlaci žijí v relativně demokratické společnosti. Hlavou daného státu, anebo území státu je Alfa Hlavní Rady. Hlavní Rada je vždy jenom jedna v každém státu. Výjimku tvoří Anglie, kde je Hlavní britská Rada, která se stará o britskou část a Hlavní skotská Rada, která dohlíží na Severní Irsko. V Irsku je jedna Hlavní Rada. Zdaleka ale vše nezávidí na oněch Hlavních Radách. Existuje určitý počet Nižších Rad v každé zemi. Běžně jich bývá pět. Ty komunikují s hlavní Radou, spolupracují jak s ní, tak se sebou navzájem.

V podstatě je to tak, že na jeden stát připadá jedna Hlavní Rada a pět Nižších Rad. Většinou najdete Hlavní Rady v Hlavních městech, anebo alespoň větších městech. Hlavní město není vždy pravidlem. Příkladem toho jsou Anglie a Irsko. Tamní Hlavní Rady se nacházejí v Ipswich a Galway. V Americe je pak jedna Hlavní Rada v Seattlu, další v Orlandu atp.


b) Hlavní Rada

Už bylo zmíněno, že Hlavní Rada je povětšinou jen jedna na jeden stát. Je to nejvyšší správní orgán vlkodlačí společnosti a Hlavní Rady z celého světa mezi sebou spolupracují a mají pevné vazby a kontakty. Řeší závažné a hlavní otázky týkající se vlkodlačího společenství. Současně Hlavní Rada má "pod palcem" Nižší Rady, udržuje je v chodu, schvaluje změny jejich členů a v případě problémů prosazuje pořádek a dělá nezbytná opatření.

Navenek se Hlavní Rada tváří jako velká právnická firma. To jí zajišťuje jakousi ochranu a převlek před zraky lidí. Ve městech, kde se Hlavní Rady nachází, je totiž mnohem více právnických firem, než jen jedna. A v případě, že člověk zabrousí dovnitř, nedostane se dále než přes recepci, kde se ho příslušní pracovníci "zbaví" a vyvedou ho na ulici i s kontaktem na jinou právnickou firmu vhodnou pro něj.

Hlavní Rada se skládá z Alfy, který funguje jako jakýsi ředitel a vše jde přes něj. Zástupce Alfy, který přebírá jeho místo v případě, že Alfa je mimo Radu anebo na akci. Současně Zástupce Alfy je budoucí Alfa. Učí se všechno, co bude jako Alfa potřebovat a pomalu přebírá větší a větší podíl práce Alfy. Alfa Akcí má na starosti všechny akce v Rámci Hlavní Rady a dohlíží i na akce Nižších Rad. Plánuje je a často se jich sám účastní. Další jsou členové Hlavní Rady, kterých je celkem pět a každý z nich má svého zástupce. Minimálně tři diplomati, z toho jeden na pozici hlavního diplomata, jsou třeba k plnému fungování Rady. Diplomaté vytvářejí smlouvy, navazují vztahy s dalšími vlkodlaky, Radami, polodivokými kmeny, významnými rody atp. Potom do Hlavní Rady patří ještě ředitel Hlavního Archivu a dva další archiváři a množství kancelářských pracovnic.

Archiv Hlavní Rady je důležitý už z toho důvodu, že obsahuje Zákoník v plném znění, ve kterém jsou uvedeny všechny dohody a důležité zákony pro zachování a fungování vlkodlačího společenství v rámci celých staletí. Rovněž se v Archivu nachází veškeré smlouvy a ustanovení, která byla převedena do praxe, či se o nich jedná. Na tomto rozsáhlém místě zdaleka nekončí jen smlouvy a papíry z Hlavní Rady, ale i kopie smluv a záležitostí uzavřených na Radách Nižších.


c) Nižší Rada

Nižší Rada se v rámci společenství vlkodlaků před lidmi maskuje jako menší právnická firma, takříkajíc pobočka jedné z velkých právnických firem (Hlavní Rady). Funguje pod Hlavní Radou, má svého Alfu a podobné uspořádání, jen má mnohem menší pravomoc, než hlavní Rada. Řeší méně závažné otázky a problémy a zodpovídá se pak Hlavní Radě. Veškeré kopie ze smluv, zápisů z jednání i akcí je povinna posílat do Archivu Hlavní Rady, aby se udržoval neustále aktualizovaný a současně sloužil jako jistá pojistka, kdyby se cokoliv s Archivem Nižší Rady stalo.



UPÍR

1) Ta druhá upíří strana

a) Upírství v kostce

Upír je osoba neživá. Takže naprosto logicky ho doprovází silný mrtvolný a hnilobný zápach. Pohybují se hlavně v noci a živí se krví. Od vlkodlaků se liší uspořádáním, v jakém žijí, tedy mimo jiné. Upíři se srocují do tzv. "hnízd", která jsou většinou pod zemí. Právě tam si zakládají kolonie, občas i celá města. Žijí stranou od hlavní civilizace, nemísí se příliš s lidmi, ale současně dost blízko na to, aby měli zdroj potravy stále v dosahu.

Tvoří téměř jakési královské uspořádání, kdy mají jednoho hlavního vládce pro jeden kontinent, který na vše dozírá, o všem rozhoduje a navazuje "diplomatické" vztahy s ostatními upířími představiteli z dalších kontinentů. Celé upíří společenství drží pohromadě přísná hierarchie, kterou bez výjimky všichni dodržují.

Svou existenci se snaží utajit, ale zdaleka kolem občasného prozrazení nenadělají tolik povyku. Mají totiž velice účinný způsob, jak věci dostat zase tam, kde byly. Viník je zbaven své existence a ti, co o tom ví a vědět nemají, se stávají svačinou.


b) Regenerace těla a jejich slabiny

Upíři nejsou neporazitelní a nezranitelní. Už bylo nastíněno, že docela spolehlivě si s nimi poradí sluneční světlo, protože je spálí na popel. Zdaleka ale není nikterak snadné je chytit anebo ulovit. Disponují velkou silou měřitelnou s vlkodlaky, jsou hbití a někteří z nich dokážou vycítit slabinu vlkodlaka a patřičně toho využít. Vlkodlakům po jejich ranách zůstávají chladné jizvy, které ani vzdor vysoké regeneraci, nemizí a narušují pak jejich vyšší teplotu. Upíří krev nedělá vlkodlakům dobře a naopak.

Nicméně lze se s nimi vypořádat. Na upíry platí zlato, obdobně jako na vlkodlaky stříbro a na podobném principu taky funguje. Proč zlato? Těžko by vlkodlak manipuloval se stříbrem, když je pro něj smrtelné a snažil se jím dostat svého nepřítele do věčných lovišť.

Rovněž zabírá oheň, oddělení hlavy od těla a spálení. Stejně jako vlkodlaci se totiž i upíři regenerují rychle, pakliže jejich tělo nezasáhlo zevnitř zlato.

Svěcená voda oběma druhům způsobuje popáleniny.


2) Upíři a vlkodlaci

a) Upíří Romeo a vlkodlačí Julie

Už několikrát bylo jasně napsáno, že nic takového se netoleruje. Důvod byl taky uveden, ale tak pro úplnost to zopakujeme. Chtěli byste spát s mrtvolou? (berme v potaz, že nejste nekrofilové) To asi sotva. Mezi těmito dvěma druhy panuje otevřené nepřátelství, občasně skryté pod rouškou diplomacie. Vzájemně neuzavírají svazky manželské, nestávají se milenci a dokonce ani přáteli. Může za to milénia se táhnoucí nenávist vyhrocená do mnohých válek a pokusů vyhladit tu druhou rasu z povrchu zemského. A ta rozhodně není u konce.


b) Dohody mezi upíry a vlkodlaky

Možná se budete divit, ale dohody se občasně uzavírají. Nikdy to ale není lehkovážně. Naopak - předchází tomu měsíce tvrdých jednání diplomatů z obou stran a podpisy smluv. Nikdy nejsou kroky podniknuty na základě ústní dohody, protože jak vlkodlaci, tak upíři, jsou v otázce jeden druhého značně citlivé a zastávají názor, že se jim nedá věřit. Obě strany chtějí záruky a pojistku, kterou písemná smlouva v několikeré kopii je.

Postupem času a během staletí se pomalinku docházelo k jakýmsi pokusům o dohodu na jiné bázi. Upírů i vlkodlaků není mnoho a obě společenství se částečně dohodla na jakémsi paktu o vzájemné snaze nevyhladit se z povrchu zemského a na bezdůvodném útočení jeden na druhého. Tato smlouva byla nazvána Pečetí a zajišťuje jakési "vzájemné soužití" v relativním míru. A protože historie a všelijaké války mají tendence se opakovat, i ona Pečeť během staletí několikrát vzala za své a situace se musela řešit tvrdě a urovnávat. Poslední Pečeť byla porušena nedávno a to v Anglii a Irsku. Hlavní britská Rada v Ipswich a Hlavní irská Rada v Galway situaci aktuálně řeší…