Tvoje volba 2/3

24. prosince 2015 v 0:00 | Ninsie |  Krátké příběhy
druhá část...



Zvedla jsem k mámě mlčky pandí pohled a prsty si trochu zoufale projela dlouhé rezaté prameny, těsně u hlavy je zprudka stiskla, abych se trochu probrala. Jemně nad tím zavrtěla hlavou a místo pobídky, abych si přestala ubližovat, se natáhla a podala mi jeden kouřící hrnek. Sama si vzala ten druhý a posadila se vedle mě na postel. S povděkem jsem přijala, i když jsem neměla na sladký doopravdy chuť. Ale Eira razila heslo, že s horkou čokoládou v ruce a obalenými nervy se těžký věci probírají mnohem líp.
Přivoněla jsem a pak se pomalu napila. Bylo mi jasný, že tentokrát do toho přidala něco ostřejšího. To jsem potřebovala spíš.
"Miluješ ho?" kývla ke mně zlehka bradou, vpíjela se do mě pohledem. Vážně neztrácela čas.
Skoro jsem vyprskla kakao zpátky do hrnku. Místo toho ale vlítlo, kam nemělo. Divoce jsem se rozkašlala. Ta přímo otázka bez jakéhokoliv obalu mě zaskočila. Máma mě zlehka poklepávala po zádech, sama pro sebe pokyvovala hlavou. Nevím, jestli jí tohle stačilo jako odpověď anebo jestli byl její záměr mě utopit. To druhý by se jí případně povedlo skoro dokonale. Počkala, až lapnu dech a dál na mě hleděla. Takže přidušení evidentně pro ni nebylo dostatečně výmluvný.
Přes hranu hrnku jsem se do ní vpíjela pohledem, celá opuchlá od nedávného pláče. Oči i nos jsem měla klasicky zarudlé a v krku mě po předchozím kašli ještě pálilo. Mezi prsty jsem pevně svírala hrnek, když jsem velice pomalu přikývla. "Jo, miluju ho. I když si to sakra vůbec nezaslouží!" zavrčela jsem to další vztekle a pevněji sevřela hrnek. Vypustila jsem tak ven něco, co jsem předtím probírala do hloubky jenom s Janie. Taylor byl naše téma.
Eira se tiše zasmála do hrnku a mírně zavrtěla hlavou, než se sama napila. "Lyn, to si občas nezaslouží žádnej chlap a pak udělá něco, co tě zase přesvědčí o opaku. Víš sama za ta léta dobře, že Matthewsové jsou z většiny na zabití, ale pak od nich přijde něco, co absolutně nečekáš a dostane tě to. Stejně za nimi ženský táhnou. A je jedno, jestli je to Richard, Michael anebo Taylor." Pokrčila zlehka rameny a poušklíbla se.
"Jenže to je tak nefér!" zněla jsem sama sobě jako umíněný děcko. Zprudka jsem vydechla nosem a dodala: "Možná jsem přikládala těm drobnostem a detailům moc velkej význam. Nebo jsem ho tam chtěla vidět. Ale sakra proč ke mně byl milej? Proč mě líbal? Proč se mě dotýkal? Omamoval a poškoubal? Věnoval mi pozornost? Proč mi dal ten pocit, že…"
"Nenapadlo tě, že mu na tobě třeba záleží? Že mu nejsi jedno?"
"To teda krásně dokázal. S druhou na klíně," odfrkla jsem. Jo, žárlila jsem jako malej pes. Až se mi z toho vnitřnosti kroutily. Radši jsem se znovu napila, zatímco Eira se smíchem nadhodila: "Žárlíš?"
"Jak bych mohla," odvrkla jsem sarkasticky. Sama dobře věděla, jak to je.
"Znáš ho odmalička. Víš moc dobře, že Victorie není jeho první přítelkyně."
"Jo, viděla jsem jich celou plejádu. Některý fakt stály za pytel zrní," trhla jsem rameny a střelila po ní pohledem.
Eira se pobaveně rozesmála, prsty jedné ruky si zastrčila blonďatý pramen za ucho a znovu na mě pohlédla. "Pointa, milá Jocelyn, je v tom, jestli ty chceš být i přes to všechno u něj ta poslední? Jestli to chceš zkusit?"
Povytáhla jsem obočí, docela překvapená další přímou otázkou. Máma se na mě jenom klidně dívala a pak, aniž by čekala na nějakou výraznější reakci, prostě pokračovala: "Nejspíš mají ženský z naší rodiny Matthewse souzený. Ale ať je to jak chce, nebudu ti tvrdit, že to je vždycky procházka růžovou zahradou. Sama víš, že budeš muset zatnout zuby a bojovat. Otázkou zůstává, zda se rozhodneš riskovat a skočit? Jestli ti za to stojí? Je to přece jenom chlap."
Pohledem jsem sklouzla na svoje džíny a chvíli zkoumala jejich materiál. Dál jsem mlčela. Možná jsem si dávala načas s odpovědí. Možná jsem ji znala, ale nevyslovila nahlas. Nakonec jsem k ní zvedla pohled a přikývla. "Stojí. Už pro ten plný pocit, který s ním mám…"
Eira se jemněji pousmála. "Myslela jsem si to," podotkla tiše. "Ani já na ten pocit tehdy nezapomněla a riskovala jsem kvůli němu všechno. Chopila jsem se šance, jen co byla příležitost. Jenom jsem musela počkat."
Vytřeštila jsem oči. "Nechci čekat skoro třicet let a dívat se na jeho úžasnou manželku a roztomilé děti!" Ta představa mě vyděsila. Upřímně.
Máma zavrtěla hlavou. "Jenže vy dva jste v jiné situaci. Nemáte tak šílený rodiny," loupla po mě pobaveným pohledem, " nebo si to aspoň myslím, aby vás přinutili vzít si někoho jiného a pak jenom doufat v nemožný. Navíc Taylor není ženatý. Ani nevypadá, že by se do toho hnal."
Prsty jsem si stahovala rozmazanou řasenku pod očima, koutky se mi začaly mírně zvedat nahoru. Zhluboka jsem se nadechla. "Budu vám hodně chybět, až budu pryč?"
Máma zlehka pokývala hlavou a vzápětí dodala: "Ale budu ti to přát a držet vám pěsti. Navíc tady máš pořád domov." Vděčně jsem se natáhla pro její prsty a pevně je stiskla. Eira mi stisknutí oplatila. "Jenom si budeš muset na Alfovi vyžádat povolení k přeložení na Radu v Ipswich. A především dokončit svůj výcvik."
Pouculila jsem se na ni a pevně přikývla. Dýchalo se mi o něco líp. Sice Taylorova současná přítelkyně jako mávnutím kouzelného proutku nezmizela, jejich obrázek pořád docela dost bolel, ale měla jsem opět naději, kterou jsem si rozhodla hýčkat. "Výcvik si dokončím. Asi sotva by Alfa do Anglie poslal nedoškolenou diplomatku." Hodlala jsem, jakmile to bude možný, nám nastavit stejný podmínky bez toho aniž by nás dělil oceán a půlka světa. Jedním lokem jsem dopila zbytek čokolády v hrnku. Příjemně mě hřála zevnitř, když jsem prázdný hrnek podávala zpátky mámě.
Eira ho pevně sevřela mezi prsty a vstala z postele. Na tváři jí seděl široký úsměv, sama pro sebe přikývla, a než opustila můj pokoj, ještě přes rameno na mě pohlédla: "Takže ses rozhodla…"
"… bojovat," dokončila jsem za ni prostě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama