Tvoje volba 3/3

24. prosince 2015 v 0:00 | Ninsie |  Krátké příběhy
třetí část...


***
Konec příběhu jsem nechala tiše vyznít do prostoru pokoje koupajícího se v měkkém přítmí vytvořeném lampičkou. Na strop promítala celou hvězdnou oblohu. Snažila jsem se uspat malou holčičkou. Držela jsem ji v náručí, zatímco jsem se s ní jemně pohupovala v houpacím křesle. Černé vlásky měla hebké jako samet a do mých slov už chvilku tiše vrněla a pravidelně oddechovala. Za oknem orámovaným námrazou hustě sněžilo. Očima jsem sledovala souhvězdí. Nebeská tělesa na stropě. Jeden bůh… Koutky úst se mi jemně roztáhly do úsměvu.
Vybavil se mi rozhovor s mámou před několika lety. Moje volba. Rozhodnutí skočit a riskovat vše. Nic nebylo zadarmo a nebylo to snadný, ale nelitovala jsem. "Pamatuj si, Sophie, co mi říkala moje máma - Život se tě nikdy nezeptá, jestli jsi připravená. Prostě se to stane. Je pak jenom na tobě, zda to v sobě umlčíš a něco ti bude chybět, nebo jestli se rozhodneš za to bojovat," zopakovala jsem maličké tiše několik vět, které mě provázely od narození. Stejně jako teď ji. Opatrně jsem se s ní zvedla z křesla a přenesla ji do postýlky, aniž by se vzbudila. Sophie jsem položila do ní a přikryla ji vyšívanou dečkou od babičky. Sklonila jsem se, měkce ji políbila na čelo a sotva slyšitelně dodala: "Když se chceš dotknout Apolla, musíš riskovat všechno." S tím jsem se narovnala a otočila se směrem ke dveřím. Už v půli pohybu jsem se zarazila a vpíjela se pohledem do vysokého muže na prahu pokoje. Povytáhla jsem obočí a naklonila mírně hlavu na stranu. V ruce ještě držel mobil, vlasy měl divoké, jak si do nich nejspíš během hovoru vjížděl prsty, a v očích mu hrálo celý hříšný peklo. Mrcha omamná. Pár kroky jsem došla k němu. Automaticky za mými zády přivřel dveře od pokoje, paží se mi otřel o ruku. Doslova to zapraskalo. Naskočila mi husí kůže. Polkla jsem a zhluboka se nadechla jeho vůně. I když byl často silně na odstřel, stejně bych ho nevyměnila.
"Jak dlouho jsi tam stál?"
Věnoval mi mnohoznačný pohled. "Co myslíš?"
Ví, že jsem tuhle otázku nesnášela. Nikdy jsem z něj nevymámila přímou odpověď, když mi ji dát nechtěl. Naučila jsem se odhadovat. Nadechla jsem se, abych se i tak ohradila, a třeba ho drobným argumentem přesvědčila, aby mi odpověděl. K tomu jsem se ale nedostala.
"Riskovala jsi kvůli mně všechno?" přitáhl mě k sobě, natiskl na tělo tak, že jsem ho doslova kopírovala, palcem přešel po hraně čelisti a zlehka se dotkl spodního rtu. Takže slyšel dost. Vpíjel se do mě mírně přimhouřenýma očima velké divoké černé šelmy.
Pomalu jsem přikývla.
"Proč?" To další mi vydechl do tváře, když se ke mně trochu sklonil. Byla jsem proti němu vždycky drobek, ale líbilo se mi to. Mohla jsem se do něj skrýt. Doslova. Moje útočiště.
Prsty jsem se dotkla jeho spánku a sklouzla jimi po tváři, pohled jsem neodtrhávala. Mírně jsem pootevřela rty a nechala z nich sklouznout upřímnou a jednoduchou odpověď:
"Protože jsi mi za to stál, Taylore."
Zavrtěl nad tím možná trochu nevěřícně hlavou, ale i tak jsem sledovala, jak se na jeho rtech objevil ten vzácný úsměv, který mu ve tváři prohloubil ďolíček. Všechno se ve mně teple zamlelo a tělo mi prostoupil ten příjemný plný pocit. Bez odpovědi se otřel o moje rty a vzal mi všechen dech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama